Workcamp 2014

Dvoutýdenní dobrovolnický projekt "Workcamp 2014 aneb zahraniční dobrovolníci v Mezně" je podpořen částkou 10 000,- Kč ze Středočeského Fondu hejtmana a zmírnění následků živelních katastrof.

Odkazy na články o projektu naleznete zde

Fotky z projektu včetně popisu dne naleznete zde. Každý den má svou vlastní fotogalerii. Nicméně v rámci dne jsou fotky lehce proházené, protože jsou z různých zdrojů (autoři: Iva Vančurová, Jiří Mikula, Etienne, Minyoung)

Zde můžete sledovat, co se děje mezi našimi dobrovolníky. Jak probíhal jejich den a třeba i jaké jsou jejich plány na dny další. Pokud chcete, můžete i reagovat, ptát se apod.
Při zadávání komentáře není nutné vyplňovat nic než součet čísel.
A pokud vás zajímá jejich program, tak níže je zobrazen kalendář, který vám lehce napoví. Nicméně, není definitivní!

z IP 88.146.210.*** | 17.7.2014 10:48
Ráno jsme posnídali, douklízeli poslední místnosti a postupně se vydávali na cestu. Stephen si ještě během dopoledne skočil zaplavat s Tomem do rybníku, Irene ještě vstávala v 5 ráno, aby se připojila k Ondrovi na posled. Poté přijela Iva, aby se rozloučila s dobrovolníky a začala odvážet své věci. Posléze dobrovolníci jeden po druhém odjeli buď zpátky do svých domovů, nebo ještě vidět něco z krás Česka a Evropy.

Tímto závěrečným příspěvkem bych ještě ráda a znova poděkovala lidem z Mezna a jeho okolí za jejich přívětivost, přátelskost za jejich přístup k nám a za všechno, co pro nás během našeho pobytu udělali. Velmi si vážím toho, a upřímně věřím, že i všichni dobrovolníci, že se najde tak pospolitá vesnice, která je otevřená k novým lidem a zážitků.

V neposlední řadě taky musím poděkovat Ivě za skvělou spolupráci, přístup a hlavně pomoc v prvním týdnu, kdy jsem tu byla jako vedoucí sama.

Tímto se z Mezna loučím a doufám, že se do něj ještě vrátím, alespoň na návštěvu.

Přeju všem krásný den a hezký zbytek léta.

Monika
z IP 88.146.210.*** | 17.7.2014 10:33
Pátek byl naším posledním celým dnem, který jsme mohli strávit spolu. Jelikož dobrovolníci většinou chtěli odjíždět v sobotu dopoledne a na páteční odpoledne jsme měli naplánovaný výlet, dopoledne jsme věnovali úklidu. Po našem posledním obědě v místní hospůdce, jsme se věnovali vytváření dárku pro Ivu, než se pro nás stavil Jirka Mikula s holkami a my jsme obsadili dvě auta (Jirkovo a Annegretino), abychom se vydali na náš poslední společný výlet. 

Nejprve jsme zamířili podívat se na zříceninu hradu Šelmberk a poté jsme se vydali na výšlap na Velký Blaník, obeznámili jsme dobrovolníky s legendou o blanických rytířích a vystoupali na rozhlednu. Myslím, že výlet se zdařil a ještě jednou děkujeme Jirkovy a Annegret, že nás svezli auty a umožnili nám tento výlet zrealizovat.

Zpátky na hřiště jsme se dostali kolem šesté. Několik minut po příjezdu se za námi dostavil redaktor Benešovského deníku, který s dobrovolníky vedl závěrečné rozhovory o jejich pobytu na České Sibiři. A také na nás čekal Tomáš, který si chtěl s kluky zahrát fotbal a zůstal s námi až do táboráku. Po těchto rozhovorech kluci začali rozdělávat oheň, neboť jsme měli naplánováno závěrečné barbecue a oslavu americké nezávislosti, která připadla právě na tento den. Kluci měli s ohněm trochu problémy, a tak se oheň rozhořel až za pomoci Ivy, která se za námi i s dětmi zastavila, a samozřejmě našeho oblíbeného „Axmana“ (Tomáše), jenž se na hřiště zastavil pro poslední várku dobrovolníků, které svezl na motorce. Poté jsme se všichni sešli u ohně, kde jsme opékali buřty a Stephen nás učil opékat marshmallow a vložit je mezi dvě sušenky a čokoládu. Většina z nás však nakonec usoudila, že tento zvyk necháme Američanům, protože to byla neuvěřitelně sladká kombinace.

Následovalo předání dárku Ivě a předávání dárků, co přivezli dobrovolníci.  Když Iva odjela, stavili se za námi k ohni ještě dvě milé návštěvy -  Mikulovy a „Axman“, který tam s námi vydržel až do konce.  Příjemně unaveni a trochu posmutnělí z poměrně náročného dne a konce workcampu jsme se vydali spát.

Monika
z IP 88.146.210.*** | 17.7.2014 10:29
Ráno jsme se, stejně jako předchozí den, vydali do lesa, abychom dokončili započatou práci. Tentokrát nás do lesa doprovodil i Tomáš, který za námi chodil na hřiště zahrát si hlavně fotbal. Po práci, v poměrně prosluněném dni, jsme se vydali na další ze série vynikajících obědů do hospody. Odpoledne za námi přišli na hřiště děti, kterým jsme se věnovali až do večeře. Po ní jsme měli naplánovanou návštěvu skautů blízko Mezna. Zároveň dobrovolníkům „Axman“ (tatínek Matyho a Tády) nabídl jízdu na motorce, tak se postupně vystřídala většina a zbytek potom ještě v pátek.

Do skautského tábora jsme přišli kolem sedmé hodiny večerní. Zprvu jsme pochopitelně působili trochu jako vetřelci a většina se k nám chovala ostýchavě, pak ale za dobrovolníky začali chodit skauti (zvláště ti nejmenší) a ptát se je na nejrůznější věci z jejich života  Poté jsme si se všemi zahráli hru, která vypadala jako fotbal/basketbal/ přehazovaná s velkým míčem, u které jsme se náramně bavili a poznali se blíže i s ostatními skauty. Když mladší skauti odešli spát, sesedli jsme se se zbylými skauty k ohni, kdy jsme mluvili o sobě a kluci nám taky zahráli pár táborových písniček. Poté jsme se poměrně unaveni vrátili zpátky do našeho přechodného bydliště, na hřiště.

Monika
z IP 84.244.117.*** | 3.7.2014 17:05
V úterý jsme poprvé vyrazili do lesa. Dávno před tím, než všichni vstali, už Lying seděla s myslivcem Ondrou na posedu. Při snídani nám vyprávěla, co viděli a jaký byl východ slunce. V 9 jsme nasedli na „autobus“, co pro nás připravil pan Pejša, naskládal nám lavice na vozík k traktoru. Myslím, že způsob dopravy měl úspěch. Dojeli jsme ke školce, ve které bylo potřeba vytvořit stromkům dost místa ve vysoké trávě, co jim bránila v růstu. A tak jsme všichni šlapali a šlapali s heslem: „Freedom for trees! :D“ („svobodu stromům!“) až do oběda. Mňam, dostali jsme čočku na kyselo!  Odpoledne jsme dobrovolníky rozdělili na malé skupinky a každá skupinka, respektive dvojice, měla domluvené vaření s místními. Já s Monikou jsme se přidali k holkám z Koreji, co šly vařit k Pepově rodině. Vybraly jsme si skvěle! Korejky s návodem Pepíčkovy maminky a sestry uvařili koprovou omáčku s kynutými knedlíky a ještě upekly kynuté koláče. Naštěstí nám mezitím vytrávilo, protože takové dobrotě bychom neodolaly. Radost měly i všechny děti v domě z připravených jídel. Na večer jsme pak ještě byli všichni pozváni k Mikulovým na oslavu narozenin Jany a svátku Šárky. Doufám, že Mikulovi si oslavu užili tak jako my, protože všichni dobrovolníci byli nadšení! Máme vážně všichni pocit, že patříme k Mezeňákům. Když jdeme třeba nakoupit, potkáváme známé tváře, lidi se s námi baví a sem na hřiště za námi chodí děti. Děkujeme vám všem za tak přívětivé přijetí!

Adéla
z IP 84.244.117.*** | 2.7.2014 14:22
Po dobrovolnících, kteří vám tady psali několik posledních dní, se ke slovu dostávám opět já, abych tentokrát napsala něco víc než posledně.  Na začátek bych však ještě jednou chtěla poděkovat všem, kteří se o nás tady tak hezky starají a umožňují nám být součástí mezenské komunity. A taky za dnešní bublaninu – byla skvělá!
Dneska jsme na hřišti přivítali děti, které si s námi přišly zatančit, zahrát fotbal, kreslit a naučit se nové hry. Z dopoledního bloku her pro děti jsme si všichni odskočili na oběd, my jako obvykle do místní hospody, v níž jsme se skvěle najedli. A poté jsme se vrátili na hřiště, které se pomalu začalo opět plnit dětmi. S dětmi jsme strávili téměř celé odpoledne a užili jsme si spoustu zábavy. Myslím, že pro nás všechny to znamenalo oživení téměř zapomenutých dětských her, ať už se jednalo o hru na schovávanou nebo „cukrkávalimonáda.“ :-)
Večer jsme zakončili českou pohádkou Tři oříšky pro popelku, která se všem velmi líbila. Zítra jdeme pracovat do lesa, tak se na to jdeme pořádně vyspat.

Monika
z IP 84.244.117.*** | 2.7.2014 14:21
Today we have woken up early and gone to bees house. We have learned interesting things about bees  and one of us has stinged Im glad that was not me. Than we have played with kids. I love those kids ‚ they are energetic enjoyable and they dont know the word which mean tiredness  and that is awesome.Later we prepared food for the local people. Since i dont know how to cook, I couldn’t make anything special, just omelet. Then We arrived to pub to show our last presentation and it was the best one. Because we were with similar faces. On eof the villagers has an old and nice car, it was the most beatiful car i have ever seen and he took us for a short drive and the car is really fast comparing to it’s age. Later that night, we have  stayed at pub and drunk with villagers. It was amazing they keep buying shots for us.I don’t remember how i arrived to room. People in Mezno are so kind and friendly especially Iva. I don’t what will we do without her . Finally, Iva’s baby Kuba, I love that littlebaby, playing with him so enjoyable and it gives me peace.

Dneska jsme vstávali brzo a šli se dopoledne podívat na včelí úly. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých věcí a jeden z nás dostal žihadlo Jsem fakt rád, že ne já. Pak jsme si hráli s dětmi. Miluju tyhle děti, jsou tak plné energie a baví se, nevědí co je to únava. To je super. Po obědě jsme začali chystat jídlo pro místní. Protože neumím vařit, nemohl jsem připravit nic speciálního, tak jsem udělal omeletu. Pak jsme se přesunuli do hospody na naši poslední prezentaci. Byla nejlepší, protože jsme ji dělali pro známé tváře. Po prezentaci jsme zůstali v hospodě a pili s místními. Jeden z místních přijel veteránem, krásným a starým autem. Vzal nás na krátkou projížďku. Užil jsem si t skvěle, bylo neuvěřitelné, jak rychle to staré auto jezdí. V hospodě pořád se točily panáky, ani nevím, jak jsem se dostal domů. Lidi v Mezně jsou tak milí a přátelští, hlavně Iva. Nevím, co bychom bez ní dělali. A konečně, Ivino mimčo Kuba, prostě ho zbožňuju. Hraní s ním je tak zábavné a dává mi klid.

Ibrahim (Turecko)
z IP 84.244.117.*** | 30.6.2014 18:12
PS: hledejte zprávy z 29.6.
PSS: in english for volunteers :) - there is a link to "kids´ news" and you can see short story from The games without borders and Stephen speaks there - it is the first news of the day 29.6.
z IP 84.244.117.*** | 30.6.2014 18:08
decko.ceskatelevize.cz/zpravicky - hned první zpráva se týká Her bez hranic a mluví tam Stephen
z IP 84.244.117.*** | 29.6.2014 22:22
Perseverance, that´s the word Id use to describe our work group today. We woke up this morning to a partially cloudy day, hoping that it wouldn´t rain as it would force the cancellation of Kid´s Day in Mezno. The anticipation leading up to this day is best compared to that of a football player headed to the world cup, we had been waiting for this day since we first signed up for the trip and we wanted nothing more than to have the best weather possible so as many kids as possible could show up. Sadly, the weather had other plans and decided to rain. That didn´t stop us from putting our all into our work. We greeted every kid who walked our way with an immense amount of energy and with the hopes that the day would go in our favor.
We started the day by playing football with a few of the children who showed up, then got more involved as we ran around playing tag and carrying them on our backs. The Mezno fire department was just as dedicated to the children as we were. They not only had a water pump set up for the children to see how a hose worked at the fire department, but had a relay race for the kids as they headed back from the station. Even though I wasn´t able to teach the kids a game from the United States of America, I´m happy with the way things went. The kids had fun and that´s all that matters; I´m honored that I was able to put a smile on the children of Mezno´s faces as they were able to put one on mine.
From day one the children have been interested in the differences in our complections and today it only made me smile as they played with my hair in wonderment, stretched my face and asked me why I was darker than them. I find the beauty in their innocence as it shows me that people aren´t born racist, they are made that way. The children care about me as if I was someone they´ve grown up with for years as they shared their umbrellas with me in the rain, share the food and try to involve me in their culture. And as I sat by the fire roasting sausages with friends, their families and friends who I´ve come to know as family I could only think of how wonderful the opportunity is that I´ve been able to serve with and serve these wonderful people. The best part is that after a hard days work I´m able to play ping pong and drink Kofola at my favorite local pub. Na zdraví!

Vytrvalost, to je slovo, kterým bych popsal dnešní práci ve skupině. Probudili jsme se do nepříliš pěkného počasí, doufajíce, že nás případný déšť nedonutí zrušit dětský den.  Naše očekávání by předčila i očekávání vedoucího hráče světového poháru. Na tento den jsme čekali od prvního dne, kdy jsme podepisovali smlouvu týkající se tohoto workcampu a nechtěli jsme víc, než dobré počasí, aby mohlo přijít co nejvíce dětí. Bohužel počasí mělo odlišné plány a rozhodlo se pro déšť. To nás ale od naší práce neodradilo.  Přivítali jsme všechny děti obrovským množstvím energie i  nadějí, že by mohl den pokračovat v náš prospěch.
Den jsme začali hraním fotbalu s několika dětmi, které na hřiště přišly první, hráli jsme na honěnou a nakonec jsme je taky nosili na zádech. Mezenští hasiči byli zapálení pro dětský den stejně jako my. Měli pro děti připravené hry, v nichž děti měli za úkol překonat překážky, sestavit hasičskou hadici a nakonec zasáhnout vodou předem připravený terč. Tato štafeta měla dětem ukázat, jak pracují hasiči na hasičské stanici.
Ačkoliv jsem nakonec neměl příležitost zahrát si s dětmi americkou hru, jsem s průběhem celé akce velmi spokojený. Dětem se to líbilo, a to je to nejdůležitější. Jsem rád, že jsem byl schopen dětem vykouzlit úsměv na tváři a to samé ony byly schopné udělat pro mě.
Navíc se už od prvního dne se děti zajímaly, proč vypadám jinak než ony a dnes mě rozesmálo, jak si hrály s mými vlasy, obličejem a ptaly se mě, proč jsem tmavší než oni. V jejich nevinnosti jsem našel krásu, která mi ukázala, že se lidé nerodí jako rasisti, ale stávají se jimi. Děti se ke mně chovaly jako k někomu, koho znají už roky, podělily se se mnou o své deštníky, jídlo a snažily se mě začlenit do jejich kultury. A jak jsem seděl u ohně, opékajíc si špekáček, s kamarády, rodinami a lidmi, které jsem tady poznal, myslel jsem jen na to, jaké příležitosti se mi dostalo být nápomocen těmto báječným lidem. Nejlepší na tom všem je, že i po náročném dni jsem schopen hrát ping pong a pít Kofolu v mé oblíbené místní hospodě. Na zdraví!

Stephen (USA)
z IP 84.244.117.*** | 29.6.2014 10:17
In the morning I was so tired because of last night party. My condition was not good. But today, I had to go some field to play sport games. I didn’t want to do anything. I had no power. At first when we arrived there, I was surprised that many people were in there. Everyone looks so happy and excited. So I got the power from them. Our team name was International Mezno. We wanted to play well, but our score was not good. We just got some sausages. But I don´t care about the result. The important thing i show much we are bonded together. The sports game competition makes me happy and I feel still alive. Now I´m so tired but I will sleep well with smile.   
Ráno jsem byla tak unavená po včerejší party. Nebyla jsem v dobré kondici, ale vyrazili jsme na louku hrát hry. Nechtělo se mi nic. Neměla jsem sílu, ale když jsme přijeli, překvapilo mě, kolik lidí tam už bylo přichystáno na hry. Všichni vypadali šťastně a bylo vidět, že se těší. Tak mi dodali sílu. Jméno našeho týmu bylo Mezno International. Chtěli jsme hrát dobře, ale naše skóre bylo nic moc. Ale i tak jsme vyhráli klobásy! Výsledek mi je vlastně ukradený. Důležité pro mě je, že nás hry zase trochu víc stmelily. Hry byly skvělé a cítím se stále živá. Teď jsem tak unavená, ale budu spát  úsměvem.

Jiyoung (Jižní Korea)
z IP 84.244.117.*** | 29.6.2014 10:16
Friday was free and party day. Everyone got up late and enjoyed sunshine. We ate lunch in the pub and had free time until 6. During free time, we did volley ball, cupsong, and soccer under nice weather. Then every volunteers prepared their own traditional foods for people in Mitrovice which is small town close to Mezno. After dinner which Monica made for us, we walked to the pub in Mitrovice with our foods. At first, it was little embarrasing with strangers, but after our presentation about our countries and ourselves, they treated us a lot of foods and drinks. They were so welcoming and nice to us. All of us really enjoyed our Friday night party. Especially, a girl, Toby who was a big fan of Kpop made me really surprised and happy haha. It was very valuable experience to be with them and try their foods and alcohols. I´m so sad that I couldn´t say good bye last night because I was so drunken lol. By the way Thank you so much people in Mitrovice.
Pátek byl volný a party den. Všichni jsme vstávali později a užívali si slunce. Oběd jsme si dali v místní hospodě a měli volno do šesti. Během volného odpoledne jsme hráli volejbal, fotbal, zazpívali si náš oblíbený cupsong (hrníčkovou písničku). Celou dobu jsme byli venku v tom nádherném počasí. Dobrovolníci připravili svoje tradiční jídla pro lidi z Mitrovic, což je malé městečko blízko Mezna. Po večeři, kterou pro nás přichystala Monika, jsme šli do hospody do Mitrovic s našimi jídly. Zpočátku se všichni trochu ostýchali, ale po našich prezentacích o našich zemích i nás samých, jsme se začali skvěle bavit a místní nás pohostili množstvím jídla a různého pití. Byli tak přívětiví a milí! Všichni jsme si opravdu užili páteční party. Hlavně jedna slečna, Toby, která je velkou fanynkou Kpopu, mě překvapila a potěšila, haha. Byla to pro nás velmi cenná zkušenost, strávit večer s místními a vyzkoušet různá jídla a rozmanité druhy alkoholu. Jsem fakt vážně smutná, že jsem se nemohla rozloučit včera večer, protože jsem byla dost opilá. Lol. Díky moc všem z Mitrovic!!

Minyong (Jižní Korea)
z IP 84.244.117.*** | 26.6.2014 21:51
Hello everybody!
Today was a free day (yes, a Thursday!) and we have decided to visit Besenov. In the morning, we went to the  Konopiště castle. It was the first time visiting a castle for a few people in the group. When we arrived there, we got to see a big black bear near the gardens. A bit further away, we even got to see a male peacock flirting with two other female peacock with its beautiful tail! We then got a nice tour of the castle. We saw traditional rooms where the royal family lived, a chapel, an armory and, lets not forget, the impressive collection of the hunters.
At the end of the tour, we decided to go back to Benesov but in a more adventurous way. We went in the forest following a path in a random direction. Along the way, and after debatting a few times the direction in which we should go, we made it to the highway separating us from the town. We simply had to slide down from about a 2 meters hill, which proved to be a bit more challenging than we have thought!
In the afternoon, after having lunch in a great restaurant (half of us ordered the delicious goulash),  we went to the town center where we had some free time. A few of us went to The Art and Design Museum which happened to be nearby. It was a fantastic museum! We got a free private tour of it and we got the opportunity to see some very old photos, some stylish posters, some imaginative drawing and some very nice cups and plates from the famous Bořek Šipek. A recommended museum!
We then headed back to Mezno, sleeping in the train after another great day.
Thats it for today! Its now diner and Im getting hungry. Ciao!
Etienne, from Canada
Ahoj všichni,

Dneska jsme měli volný den (ve čtvrtek!), a tak jsme se rozhodli navštívit Benešov. Ráno jsme se vydali na zámek Konopiště a pro některé z nás to bylo vůbec poprvé. Když jsme přijeli na zámek, hned u vstupu jsme viděli velkého černého medvěda. A o kousek dál dokonce páva, který si, prostřednictvím krásně barevného ocasu, namlouval 2 pávice. Poté začala naše prohlídka zámku. Viděli jsme v něm reprezentační místnosti a ložnice, kde žil panovník se svou rodinou, zámeckou kapli, zbrojnici a nesmím zapomenout na působivou loveckou sbírku.
Po prohlídce zámku jsme zvolili velmi dobrodružnou cestu zpátky do Benešova. Vydali jsme se lesní cestou náhodně zvoleného směru. Po několika debatách o správném směru jsme se nakonec zvládli dostat k silnici, která nás oddělovala od města. Potřebovali jsme už jen zdolat asi dvoumetrový kopec, což se nakonec ukázalo složitější, než se zdálo!
Odpoledne jsme si zašli na oběd do skvělé restaurace (polovina z nás si objednala vynikající guláš) a po obědě jsme se vydali do centra Benešova, kde jsme strávili zbytek dne. Několik z nás se pokračovalo do Muzea umění, které bylo kousek od centra. Muzeum bylo skvělé! Měli jsme soukromou prohlídku, která byla zadarmo, a tak se nám dostalo skvělé příležitosti prohlédnout si velmi staré fotky, plakáty a v dokonce hezké talíře a hrnky od Bořka Šípka. Určitě vám doporučuji se tam taky zastavit!
Nakonec jsme se vlakem vrátili zpátky do Mezna, kde jsme odpočívali po dalším skvělém dni.
To je pro dnešek všechno! Je čas večeře a já už začínám být hladový. Ciao!

Etienne (Canada)
z IP 84.244.117.*** | 26.6.2014 21:49
With a blue historical van we drove to Miličin. In the primary school we presented our countries and nationalities. With the younger children I sing a song from my childhood, that called „ Daj mĕ jadno jajko“. Today in the school there were two grades per classroom. Our guide told us, that 20 years ago the school had twice as many students as today. We also visited a kindergarten. The sing two songs for us and one girl played on her flute. I loved it, because the children where shy and cute. A Reporter from Benešov interviewed some of us and we had good czech food with dumplings in the „Jidelna“. In the afternoon the rain waited till everybody had a ride on the horse and our day will finish with the funny czech movie „Pelisky“

Ráno jsme se se starou modrou dodávkou dostali do Miličína, kde jsme na základní škole prezentovali naše země a národnosti.S mladšími dětmi jsem si zazpívala písničku z mého dětství, která se jmenuje  „Daj mĕ jadno jajko.“ Během prohlídky školy jsme se dozvěděli, že měla dříve dvakrát víc studentů, než je tomu nyní. Také jsme se zastavili ve školce, v níž nám děti zazpívaly dvě písničky a jedna holčička nám zahrála na flétnu. Z dětí jsem byla velmi nadšená, neboť vypadaly velmi rozkošně a ostýchavě. Navíc se za námi zastavil redaktor z Benešovského deníku, se kterým někteří z nás dělali rozhovor a poté následoval oběd ve školní jídělně, ve které se podávalo české jídlo s knedlíky. Odpoledne jsme se vydali na projížďku na koních, kdy jsme se navzdory oblačnosti stihli všichni svézt ještě než začalo prše a den jsme zakončili vtipným českým filmem – Pelíšky.

Annegret (Německo)
z IP 84.244.117.*** | 24.6.2014 23:24
Já bych jen dodala, že fotky z průběhu projektu se budou objevovat ve fotogalerii - www.mezno.cz/fotogalerie?i=65
z IP 84.244.117.*** | 24.6.2014 22:55
Changeable weather here makes me a little bit headache and hard to get up at 6:30, but the rest parts here are wonderful. The high school in Sezimovo Usti amazed me with Lego robots, cheap tuition, and a variety of equipments, especially those for manufacturing because I have been working in a trading company selling bicycles. And the name tags made by laser machine is fantastic souvenirs.
To share our cultures in front of 16 to 19 teenagers in a lecture room Is a great experience! Oh, but from two lunches in school, we found out dishes here are with few vegetables.
Tour with Kenya people in Tabor and walk in the underground path is special. That organization’s concept to exchange good cultures and also notice the problems of each other via international development cooperation is constructive. It’s a good method to improve both societies rather than just giving temporary help.
Kids, puppets, and trampoling make us back to 5 years old!!!

Ze zdejšího proměnlivého počasí mě trochu bolí hlava a je pro mě těžké vstávat v 6:30, ale kromě toho je to tady skvělé. Střední  a vyšší  odborná škola v Sezimově Ústí mě ohromila svými lego roboty, nízkými poplatky a růzrnorodým vybavením, zvláště stroji pro výrobu, protože jsem pracovala ve společnosti, která prodávala jízdní kola. A jmenovky vyrobené na laserovém stroji  považuji fantastické suvenýry.
Sdílení našich kultur před středoškoláky a ostatními byla skvělá zkušenost. Ale podle obědů, které jsme zatím jedli ve školních jídelnách  jsme zjistili, že nám v české kuchyni chybí víc zeleniny.
Dnes jsme se v Táboře setkali s dobrovolníky z  “Fotbalu pro rozvoj” a společně jsme také navštívili museum a táborské podzemí. Na akci “Fotbal pro rozvoj” se mi líbí jeho koncept, nejedná se jenom o hraní fotbalu, ale naopak se touto formou snaží upozornit na problémy skrze mezinárodní rozvojovou spolupráci, což považuji za velmi dobré.  Tento způsob mi připadá mnohem lepší než dočasná pomoc.
Děti, štěňátka a skákání na trampolíně  nás vrátilo zpátky do dětských let!!!

Liyin (Taiwan)
z IP 84.244.117.*** | 24.6.2014 22:53
Today we´ve done our first presentation  in Borotín. We were on the nursery and we introduced ourselves to the little children. We showed the as well where is our country in a map and how to say hello in our lenguages  (in Spanish, for example, is hola). It was really nice because the children were so quiet and looked curious about us.
After we went to ZŠ Borotín and we did our expositions to a class of children and another of teenagers. They also were interested on it and they had the chance to practise their English.
On the way back, we walked by a beautiful path that passed through some fields and a forest. We also had the chance to be in one fantastic  castle ruins.
Later, we’ve been on the Major’s house (to see some pigs, gooses, chickens, a horse and three fluffy dogs) and after we’ve meet him again and he has officialy welcome us to Mezno.

Dnes jsme měli naši první prezentaci na základní škole v Borotíně. Zašli jsme se podívat nejdříve do mateřské školky, kdy jsme se dětem představili, ukázali jim na mapě, kde se naše země nachází a naučili je říkat „ahoj“ v našich jazycích (ve španělštině je to např. hola). Bylo to moc fajn, protože děti byly velmi hodné a dívaly se na nás velmi zvědavě.
Poté jsme se přesunuli do základní školy, kde jsme prezentovali naše země a nás třídě dětí a teenegerů. Pro ně to bylo take zajímavé a navíc měli příležitost procvičit si angličtinu.
Na zpáteční cestě jsme šli krásnou polní a lesní cestou a měli jsme také možnost vidět zříceninu hradu. Po cestě jsme navštívili dům pana starosty, abychom se podívali na zvířata (prasata, husy, slepice, koně a tři huňaté psy). S panem starostou jsme se potkali ještě jednou, kdy nás společně s místostarostou oficiálně přivítali v Mezně.

Irene (Spain)
z IP 84.244.117.*** | 24.6.2014 22:51
Jelikož toho Iva napsala poměrně hodně, tak bych se jenom ráda představila. Jmenuju se Monika a budu tady dělat 2 týdny vedoucí na workcampu. Místo dlouhých slov nechám promlouvat raději prostřednictvím blogu dobrovolníky. A když budete mít chuť a čas zastavte se za námi na hřiště, rádi Vás tam uvidíme :-)

Monika
z IP 93.91.51.*** | 23.6.2014 22:50
Tak jsem to zase já, i když už brzy se připojí i ostatní ... alespoň tomu věřím.
V neděli ráno jsem za nimi zajela na hřiště. Evidentně se potřebovali pořádně vyspat, protože vstávali postupně ... tak nějak mezi 9. a 11. hodinou. Já jsem za nimi přišla především abycho "vypomohla" Monče s vařením. Přece jen, obvykle bývají na workcampu dvě/dva vedoucí, ale v našem případě druhá vedoucí dorazí až v pátek. A tak, aby se Monika mohla věnovat dobrovolníkům a pořádně zbořili ledy, seznámili se a také si řekli, co kdo od projektu očekává, tak já nastoupila na vaření .... tedy, většinu času jsem stejně byla s nimi, protože k obědu jsem se rozhodla udělat čočku s vuřtem, a to moc námahy nevyžaduje. Po obědě (asi okolo 1) jsem zaběhla domů a na půl 3. jsme se domluvili, že zajdu a projdeme se po Mezně. Na procházku s námi šla i Hanička Novotná a Pepíček Pěkniců. Stavili jsme se v klubovně Mezeňáčka a ukázala jsem jim, kde dříve dobrovolníci bydleli. Pak jsme zamířili k obchodu, aby věděli, kde nakupovat. A cestou nás Pepíček zavedl domů okouknout koťátko, pak zahradu a nakonec je vzal i dovnitř :) A Naďa dobrovolníky pohostila doma pečenými (nebo smaženými?) tyčkami. Byly moc dobré. Také se k nám připojily holky Mikulovy a nakonec i Jana Mikulů. Došli jsme zpět k hospodě a zašli jsme se ještě podívat na krávy, protože Stephenovi se moc líbí. No a pak už jsme zamířili zpět na hřiště.
Tam ovšem nebyli sami, protože se ten den konala dětská dokopná. Já už u toho nebyla, ale prý se někteří dobrovolníci zapojili do hry .... a děti se suveréně převálcovaly :)
Já se za dobrovolníky stavila až navečer, a to se sušákem na prádlo a také ovocem a cereáliema na další den. Seděli u ohně a užívali si hezký večer.
z IP 84.244.117.*** | 22.6.2014 14:28
Ráno jsme se potkali v 10 hodin na hřišti. Monika tam samozřejmě byla. Dorazila jsem já a mile mě překvapilo, že na hřišti byly děti připravené pomáhat. Byla to Hanička Novotná, Pepíček Pěkniců, Šárka a Kačka Mikulovy a Alice Daňková. Všichni jsme vzali hadry do rukou a šli nahoru. Děti zametaly, umývaly okna, vytíraly, a to jak v "ložnici" (místnost, kde býval pinčesový stůl), tak i na balkóně a cestou dolů. S jejich pomocí jsme uklidili celkem rychle. Samozřejmě pomohlo i to, že se k úklidu připojil i náš Davča a hlavně ségra Jana a mamka. Jelikož fotbalisti letos měli kabiny moc hezky uklizené (dorostenci si fakt krásně vypulírovali klubovnu a Sárka vygruntovala bufet), tak jsme si mohli dovolit i úklid nad rámec nutnosti, tj. třebas ten balkón. Ještě před pár dny by mě to ani nenapadlo. Dole jsme umyli záchod a Monika s dětmi se věnovala výzdobě. Pak jsme se všichni rozprchli na oběd (Monča šla k nám) a po obědě jsme se vrátili k výzdobě, doúklidu a já přípravě rautu - děti také pomáhaly. Mamka s Janou přivezli zbylých 8 molitanů a prostěradel (první dva byly od Mikulů). Ve čtyři už to na hřišti vypadalo moc pěkně. A pak k našemu překvapení přijel Vašek Urbanů a přivezl prvního dobrovolníka - američana Stephena a pár minut po něm dorazil kanaďan Etienne. Etienne dorazil po svých a přešel odbočku na hřiště jen o kousek, ale Stephen z nádraží vyrazil směr Mitrovice a Vašek ho nabral v Nasavrkách, když už se vracel zpět.
Když začali dobrovoloníci najíždět, tak jsme vše přenechali Monče a já s Kubou a Davčou jsme odjeli domů. O tom, jak se jim dál dařilo povypráví Monča.
Já jen vím, že ostatní dobrovolníci dorazili společně dalším vlakem a že večer měli na hřišti rozlučku dorostenci, ale chovali se slušně, "pařili" u ohně, takže dobrovolníci se celkem slušně vyspali.
z IP 93.91.51.*** | 22.6.2014 08:47
Po roce zase zdravím všechny, kteří se chtějí dozvědět, co se děje na hřišti v Mezně, kam se již brzy sjedou dobrovolníci z různých koutů země.
Dopoledne jsem začala chodit po bytě a vytvářela velkou hromadu věcí, které s sebou vezmu na hřiště. Naštěstí doma moc nevaříme (obzvláště, když tu skoro nebudeme), a tak nevadilo, že na dva týdny zmizí hrnce, pánve, různé naběračky, měchačky, misky a další jiné nádobí. Krom toho jsem naložila i nějaké hry jako třeba líný tenis nebo karty. Pak jsme se s klukama (Kuba a Davča) ještě stavili v obchodě pro nějakou zeleninu a čistící prostředky a vyrazili do Mezna do obchodu k Dáše Kolací. Letos už mi došlo, že máme podporovat místní podniky a ne nadnárodní společnosti s pobočkami v Táboře (Tesco, Interspar....) a k mému překvapení jsem zjistila, že v Mezně se nakupuje výborně. Nejen dobrý výběr, ale i příjemné ceny. To je fajn.
V pět hodin odpoledne jsem se potkala s Pepíčkem Pěkniců v klubovně Mezeňáčka, kde jsem zrovna přebírala věci, které se budou hodit dobrovolníkům. Např. papíry, pastelky, fixy nebo třeba flipchart. Pepíček mi to pomohl naložit do auta a jeli jsme na hřiště. Cestou se připojila Terezka Kolací, a protože nás potkal i Wabi, tak za chvíli dorazila i Alice. Na hřiště jsme společnými silami vyložili vše z auta. A pak začaly děti tvořit výzdobu - na barevné papíry hezky napsaly jména dobrovolníků.
Po půl 7. jsem zajela na nádraží pro vedoucí Moniku. Bohužel měl vlak zpoždění a já přemýšlela, co dělat ... na hřišti děti (včetně Davči) a vlak stále nikde. Naštěstí na nádraží objevil Wabi (jel pro Jarušku), a tak nabral a přivezl nejen Jarušku, ale i Monču. A taky přijela Jana s Vláďou a přivezli první dvě matrace. V sedm hodin jsme šli všichni domů na večeři. Monča zůstala a "rozkoukávala se". Okolo 8 jsem se vrátila a domlouvaly jsme, co ještě koupit, kam dát nádobí a tak všelijak. Jelikož byla zima, tak jsme vyrazily k našim a domluva pokračovala tam. Asi v deset se Monča vrátila na hřiště a ještě si, pro lepší pocit, umyla nádobí, které budou používat.
Iva

Program mezinárodního projektu