Historie obce

Mezensko bylo osídleno již v době kamenné. Důkazem je nález malé sekerky z černého kamene. Je uložena v táborském muzeu. Další předměty jsou umístěny i v sedlčanském muzeu.

Jméno dostala od mezníků, kterými se ohraničovaly pozemky, a ve starých spisech je Mezno nazýváno jako Mezné nebo Mezný.

Do patnáctého století ležela obec Mezno u strategické zemské stezky. Nazývala se gmündskou. Vedla z Prahy, přes Jesenici, kolem Benešova, Bystřice, přes Votice, okolo Miličína k Meznu, Borotínu a odtud podle potoka Tismenice k Táboru a dále pokračovala k rakouskému hraničnímu městu Gmündu a českému Cmuntu (dnešní České Velenice). V 15. století byla prašná a kamenitá stezka nahrazena silnicí, ta nebyla o mnoho lepší. Z Miličína pokračovala směrem na Sudoměřice, Chotoviny a dále na Tábor. Měla být sjízdná i pro vozy a nejen pro koně a mezky a měla se vyhnout bažinám a příkrým srázům.

První písemná zmínka o Meznu je z roku 1469. Obec od počátku patřila k hradu Borotín. V době husitské byl pánem Borotína, a tedy i Mezna, Mikuláš z Landštejna a Borotína a ten stál po boku Jiřího z Poděbrad. Oba se velmi aktivně zúčastnili např. bitvy u Lipan, kdy se postavili vojsku Prokopa Holého. „Panské vojsko“ v ní zvítězilo.

Při Borotíně se Mezno poprvé připomíná v roce 1517, kdy se sestry Kateřina a Alžběta Malovcovy z Pacova dělily o zděděný statek. Půl vsi náleželo Oldřichu Malovcovi z Malovic, ale kolem roku 1530 připadla i tato část k Borotínu. 26. března 1623 koupila Borotín i s Meznem a dalšími příslušnými vesnicemi Polyxena Lobkovská z Pernštejna a připojila je k jistebnickému panství. Tyto statky tu zůstaly až do zrušení roboty.

V 16. století se téměř celý Borotín hlásil k víře českobratrské, ale Polyxena z Lobkovic se od roku 1623 horlivě starala o to, aby se borotínští vrátili k církvi katolické. Donucovala je i přísnými prostředky.

Našeho kraje se týkala i bitva na Bílé Hoře 8. listopadu 1620, kdy proti sobě bojovalo císařské a stavovské vojsko. V čele stavovského vojska stál i Kašpar Kaplíř se Sulevic, kterému patřilo panství miličínské, neustupovské a votické. Mnoho mužů z těchto vesnic muselo opustit své rodiny a jít bojovat. Bitva byla po hodině rozhodnuta v neprospěch českých stavů. Kašpar Kaplíř byl uvězněn a spolu s dalšími 26 pány dne 21. června 1621 popraven stětím.

Krajem se také prohnala „třicetiletá válka“ (1618 – 1648), ale ta se konkrétně Mezna a nejbližšího okolí mnoho nedotkla. Největší a nejkrvavější bitva byla svedena nedaleko Jankova (mezi Benešovem a Vlašimí).

Po válce přišel hlad, bída a mor. Nejhorší byl pravděpodobně rok 1680. Další krutou ranou pro náš kraj byla veliká neúroda v letech 1771 – 1773 a po ní následoval opět mor. Pro zajímavost – na přelomu května a června roku 1771 se vylíhlo velikánské množství housenek, které vše zelené během několika málo dní sežralo. Roku 1773 se přidal i dobytčí mor. V pamětní farní knize vylíčil borotínský farář Josef Vladyka: „Kromě moru ještě mladé lidi panští pochopové chytají. V některých vesnicích je taková úmrtnost, že denně 10 až 18 lidí pochovávají, do jednoho hrobu dávají 12 až 24 mrtvých, hřbitovy nepostačují a někde nejsou ani lidé, kteří by mrtvé pohřbívali.“ Do těchto ran se ještě přidalo krupobití 21. června 1774, při kterém padaly kroupy veliké jako slepičí vejce.

V létech 1797-98 proběhla úprava silnice mezi Miličínem a Táborem.

Napoleonské válečné konflikty v létech 1803 až 1815 se zdejšího kraje celkem netýkaly. Jen sedláci museli občas odevzdat povinné dávky, hlavně koně a voly.

Zrušení roboty v roce 1847 bylo přivítáno a oslavováno v každé vesnici.

V roce revolučním roce 1848 byly i na Mezensku zakládány národní stráže či gardy, ale ty neměly dlouhého trvání.

V roce 1866 táhli v době Prusko-rakouské války naším krajem Prušáci. Poté následovala cholera. 

Náš kraj protínala i „železná dráha“ zprovozněná po roce 1868. Nazývala se Železná dráha Františka Josefa I., později přejmenována na „Wilsonova“.

3. listopadu 1898 zde byla otevřena jednotřídní škola. Prvním učitelem byl František Havlík. V roce 1900 obec zakoupila hostinec „Plochovnu“ za 2.200,- korun a přestavěla ji na dvoutřídní školu, do níž bylo zapsáno více než 80 žáků. Vyučování začalo v roce 1901, ale pouze v jedné třídě, protože ani toto množství nestačilo na předepsaný počet k otevření druhé třídy. Většina našich nejstarších obyvatel si bude pamatovat na pana řídícího Ervína Sekala, který na naši školu nastoupil v roce 1925.

Roku 1900 byly ve Stupčicích založeny lázně. Říkalo se jim i Lázně doktora Ladislava Krouského. Park měl výměru 5 ha. Léčilo se zde slatinným bahnem, masáží, švédskou gymnastikou, vodou, sluncem, parou, kyselinou uhličitou a elektřinou. Nemoci, které si zde klienti léčili, byly nepřeberné, např. pooperační stavy, nedokrevnost, tučnost, dna, cukrovka, revmatismus, choroby plic a průdušek, jater, zažívacího ústrojí, míchy, nervů, nespavost, melancholie, migréna, hysterie, závratě, poruchy srdce, nemoci ženské, otoky. Jediné, co se zde neléčilo, byly nemoci nakažlivé a nemoci ošklivost vzbuzující. Zdraví tu léčil například básník Jaroslav Vrchlický nebo předseda Národního shromáždění Tomášek.

V roce 1904 byl v Mezně založen Sbor dobrovolných hasičů, který měl 36 členů. V tomto roce byla vystavěna požární zbrojnice, kde byla uskladněna požární výzbroj, potahová hasičská stříkačka a další nutné věci. Ve třicátých letech měl tento sbor 22 činných členů, 1 motorovou stříkačku, 4 kusy savic, 70 metrů hadic v inventární ceně  18.000,- korun.

Naši obyvatelé se zúčastnili 1. světové války (1914 – 1918). Devatenáct mužů do věku 37 let muselo nastoupit 27. července 1914 brannou povinnost. Během války z naší obce odešlo celkem 50 mužů ve věku od 18-ti do 50-ti let. Byla velká bída, na polích pracovaly většinou ženy, pomáhali jim starci a děti. Většina obilí, sena, mléka, masa musela být odevzdána a jídlo bylo na příděl. Byly zavedeny tzv. moučenky, masenky, cukřenky,… Z naší obce ve válce zahynulo 16 mužů, kteří bojovali na ruské, francouzské nebo italské frontě. Na jejich počest byl v Mezně  roku 1922 postaven Pomník padlým hrdinům za I. světové války, odhalen byl 1. května 1922.

28. října 1918 byla vyhlášena samostatná československá republika. Prvním prezidentem se stal  dr. Tomáš Garrique Masaryk. 21. prosince 1918 se vracel vlakem z ciziny a i na mezenské vlakové zastávce ho lidé nadšeně vítali. Vlak tudy zvolna projel.

V tomto roce pan František Havlík založil ochotnický spolek. Spolu s hasiči vybudoval jeviště, kde se hrálo divadlo a pořádaly se přednášky a slavnosti.

K uctění památky naší samostatnosti byla 1. května 1919 zasazena Lípa svobody u zdejší školy.

19. října 1919 naši obec kolem třetí hodiny ranní postihl zhoubný požár, kterému podlehlo osm hospodářských stavení. S „červeným kohoutem“ bojovalo 6 hasičských sborů z okolí spolu se sborem mezenským.

V roce 1920 se potýkala naše obec se slintavkou a kulhavkou.

Při sčítání v roce 1921 mělo Mezno 69 domů, 96 rodin a 443 obyvatel. Ve Stupčicích bylo 17 domů, 20 rodin a 113 obyvatel. Ve Vestci byly v tuto dobu 4 domy, 4 rodiny a 22 obyvatel.

V roce 1924 byla zřízena obecní knihovna s počátečním stavem 56 svazků.

2. prosince 1927 bylo ustanoveno elektrárenské družstvo, které mělo 25 členů a podíly po 150,- korunách. Obec věnovala na zavedení elektrického proudu 10 000,- korun a dne 20. června 1929 se v Mezně poprvé svítilo elektřinou.

V  Mezně byl činný sportovní klub, který si na obecním pozemku u rybníka Obecníku zřídil roku 1929 hřiště. 16. června se v Mezně konal župní sjezd Hasičské župy sedlecké. Na podzim tohoto roku byla znovuopravena střecha zdejší kapličky, která byla postavena roku 1752. Náklady činily přes 3.000,- korun. Té zimy udeřily třeskuté mrazy, v noci klesaly teploty i pod 40 stupňů.

V předchozích číslech jsme představili historii do 20. let 20. století. Dnes budeme pokračovat historií 20. století.

V roce 1930 proběhlo sčítání zemědělských a živnostenských podniků. Byl pořízen tzv. lesní plán, bylo provedeno sčítání ovocných stromů. Také byla opravena školní budova za celkovou částku 7.566,- korun. A započalo jednání o stavbě okresní silnice ze státní silnice směrem na nádraží Stupčice (dnes Střezimíř).

V roce 1932 proběhla rekonstrukce státní silnice Praha – České Budějovice. Na železniční zastávce Miličín (dnes Mezno) byl postaven hostinec a dva obytné domky. Dále se za spoluúčasti obyvatel upravilo hřiště u Obecního rybníka.

V dubnu roku 1933 proběhly volby do místní školní rady, obec se stala členem elektrárenského družstva a provedla se poměrně rozsáhlá stavební obnova obce. Tento rok byl zakončen velmi prudkou a suchou zimou.

V roce 1934 byl v Mezně založen oficiální včelařský spolek, který měl 32 zakládajících členů. Pro zajímavost v roce 1924 bylo v Mezně 9 včelařů a 30 zazimovaných včelstev a ve Stupčicích 4 včelaři a 9 zazimovaných včelstev. Dříve se včelařství říkalo brtnictví, spíše to bylo nahodilé hledání medu v lesích. V 15. století zažívalo včelařství velký rozkvět. Od té doby pomalu upadalo. Díky daru Josefa Nováka byla vysázena třešňová alej od školy k mostu na Střezimíř.

V květnu 1935 byly volby do poslanecké sněmovny a senátu a rovněž do zemského a okresního zastupitelstva. Dne 28. října byly zasazeny dvě lípy na počest T. G. Masaryka a A. Švehly (u mandlu před domem č. 3).

Dne 6. ledna 1936  bylo rozhodnuto o výstavbě hřbitova o výměře 26 arů. Ta byla započata koncem června. Na výstavbě velkou měrou pracovali i místní hasiči. Stavba byla dokončena v polovině října. Hřbitov byl slavnostně otevřen 1. listopadu . Celkový náklad činil cca 55.000,- korun. Stavbu řídil a prováděl stavitel František Vrchota z Chotovin.

V březnu 1936 byla zakoupena motorová stříkačka za 18.000,- korun a 200 metrů hadic za 4.000,- korun. Po úspěšných zatěžkávacích zkouškách bylo vše slavnostně předáno dne 12. července Sboru dobrovolných hasičů Mezno. Ten rok byla v obci založena nová obecní školka pro ovocné stromky vedle obecního domku č. 27. Byla vysázena část ořechové aleje od Kaňkova kříže k Božím mukám.

Také byl ustanoven C.P.O., který měl dbát o bezpečnost občanů v případě války a pořádal přednášky o protiletecké ochraně.

Dne 19. listopadu 1936 bylo odsouhlaseno zavedení telefonního spojení. Provoz telefonu v obci byl zahájen 6. listopadu 1937. Veřejná hovorna byla umístěna v hostinci Františka Homoly. Mezno bylo připojeno na poštovní úřad ve Střezimíři. 

Dne 22. srpna 1937 začala stavba silnice vedoucí od státní silnice přes Mezno ke stupčickému nádraží.

Den brannosti, který se konal 18. července 1937, byl pro celou obec velkou událostí. Účastnil se jí dělostřelecký pluk číslo 52 z Tábora cvičením s puškami. Dále hasiči, kteří předvedli skupinové cvičení. Selská jízda defilovala před státní vlajkou. Sokolové vystoupili s prostnými a skupinovými cvičeními, dorost jízdou na kole, střelbou a vrhem granátem. Posledním bodem programu byl nálet nepřátelských letadel a cvičení C.P.O. Dne 14. září zemřel T. G. Masaryk a 21. září se jeho pohřbu  zúčastnili i naši obyvatelé a legionáři. 

Dne 16. března 1938 byla Lípa svobody před školou vykopána a přesazena mezi Masarykovu a Švehlovu lípu před dům č. 3 (u mandlu). Také proběhly volby do obecního zastupitelstva a byly vysázeny dvě nové třešňové aleje, jedna „Na Hrbech“ a druhá kolem nové silnice od křížku směrem k trati. 23. září byla vyhlášena mobilizace první a druhé zálohy. Všichni muži do 40 let odjeli ke svým plukům. Z naší obce se jednalo o 23 záložáků. 5. října Dr. Edvard Beneš abdikoval a 30. listopadu byl zvolen prezidentem Dr. Emil Hácha.

Ten rok byl 18. dubna vykopán první hrob  hrobníkem Janem Zoulou, obyvatelé mezi sebou uspořádali sbírku a s dopomocí obce koupili zvonek do kaple na místní hřbitov.

V roce 1939 byla zima nestálá. Teprve 15. března napadl sníh a bylo ho tolik, že na km 100 4/6 uvízl rychlovlak a 4 hodiny čekal na vyproštění.

Den předtím, 14. března, bylo v naší republice nastoleno nové zřízení Protektorát Čechy a Morava. V tomto roce byla dokončena stavba silnice. 8. října došlo k železničnímu neštěstí. Na km 100 4/6 najel nákladní zrychlený vlak (tzv. raketa) do šestnácti oddělených vagónů z předchozího vlaku, které se utrhly a zůstaly stát na trati. Nikdo nebyl zraněn, dva vozy byly zničeny úplně a tři značně poškozeny, jakož i koleje. Oprava trvala patnáct hodin.

Zde bylo psaní kroniky přerušeno. V zápisech se pokračuje až v roce 1979, kdy léta 1945 až 1956 jsou zapsána souhrnně, heslovitě.

Ještě doplním informace získané z Habartova Sedlčanska, Sedlecka a Voticka. V Mezně a blízkém okolí byly dvě cihelny. Jedna byla založena roku 1870 nad Novým rybníkem, vlastníci byli Mautnerovi, využívala hlínu z obecních pozemků, jelikož už neměla vlastní. V žárové peci se pálilo 30 000 cihel a tašek. Druhá byla pod Černým rybníkem u Sudoměřic, založena byla Schönovými v roce 1918 a v kruhové peci se pálilo až 100 000 cihel a tašek.

Při velkostatku ve Stupčicích byl i malý pivovar, který zanikl kolem roku 1850 a ve Vestci byla vinopalna, která rovněž zanikla.   

Zdroj: Střípky z historie obce v občasníku Mezeňák 2013/01, 2014/01 a 2014/02

Kromě toho také postupně získáváme staré fotky Mezna a života v něm. Nicméně uvítáme pomoc s jejich pojmenováváním. Více na http://www.mezno.cz/o-obci/historie/naskenovane-fotky 

Zde jsou odkazy na další weby, kde se zmiňují o historii obce Mezna:

Wikipedie
Mezno: http://cs.wikipedia.org/wiki/Mezno 

Muzeum České Sibiře
Lažany: http://www.ceskasibir.cz/lazany.php
Mezno: http://www.ceskasibir.cz/mezno.php
Mitrovice: http://www.ceskasibir.cz/mitrovice.php
Stupčice: http://www.ceskasibir.cz/stupcice.php