2014 06 29 Workcamp a Přivítání léta s hasiči - neděle

Perseverance, that´s the word Id use to describe our work group today. We woke up this morning to a partially cloudy day, hoping that it wouldn´t rain as it would force the cancellation of Kid´s Day in Mezno. The anticipation leading up to this day is best compared to that of a football player headed to the world cup, we had been waiting for this day since we first signed up for the trip and we wanted nothing more than to have the best weather possible so as many kids as possible could show up. Sadly, the weather had other plans and decided to rain. That didn´t stop us from putting our all into our work. We greeted every kid who walked our way with an immense amount of energy and with the hopes that the day would go in our favor.
We started the day by playing football with a few of the children who showed up, then got more involved as we ran around playing tag and carrying them on our backs. The Mezno fire department was just as dedicated to the children as we were. They not only had a water pump set up for the children to see how a hose worked at the fire department, but had a relay race for the kids as they headed back from the station. Even though I wasn´t able to teach the kids a game from the United States of America, I´m happy with the way things went. The kids had fun and that´s all that matters; I´m honored that I was able to put a smile on the children of Mezno´s faces as they were able to put one on mine.
From day one the children have been interested in the differences in our complections and today it only made me smile as they played with my hair in wonderment, stretched my face and asked me why I was darker than them. I find the beauty in their innocence as it shows me that people aren´t born racist, they are made that way. The children care about me as if I was someone they´ve grown up with for years as they shared their umbrellas with me in the rain, share the food and try to involve me in their culture. And as I sat by the fire roasting sausages with friends, their families and friends who I´ve come to know as family I could only think of how wonderful the opportunity is that I´ve been able to serve with and serve these wonderful people. The best part is that after a hard days work I´m able to play ping pong and drink Kofola at my favorite local pub. Na zdraví!

Vytrvalost, to je slovo, kterým bych popsal dnešní práci ve skupině. Probudili jsme se do nepříliš pěkného počasí, doufajíce, že nás případný déšť nedonutí zrušit dětský den.  Naše očekávání by předčila i očekávání vedoucího hráče světového poháru. Na tento den jsme čekali od prvního dne, kdy jsme podepisovali smlouvu týkající se tohoto workcampu a nechtěli jsme víc, než dobré počasí, aby mohlo přijít co nejvíce dětí. Bohužel počasí mělo odlišné plány a rozhodlo se pro déšť. To nás ale od naší práce neodradilo.  Přivítali jsme všechny děti obrovským množstvím energie i  nadějí, že by mohl den pokračovat v náš prospěch.
Den jsme začali hraním fotbalu s několika dětmi, které na hřiště přišly první, hráli jsme na honěnou a nakonec jsme je taky nosili na zádech. Mezenští hasiči byli zapálení pro dětský den stejně jako my. Měli pro děti připravené hry, v nichž děti měli za úkol překonat překážky, sestavit hasičskou hadici a nakonec zasáhnout vodou předem připravený terč. Tato štafeta měla dětem ukázat, jak pracují hasiči na hasičské stanici.
Ačkoliv jsem nakonec neměl příležitost zahrát si s dětmi americkou hru, jsem s průběhem celé akce velmi spokojený. Dětem se to líbilo, a to je to nejdůležitější. Jsem rád, že jsem byl schopen dětem vykouzlit úsměv na tváři a to samé ony byly schopné udělat pro mě.
Navíc se už od prvního dne se děti zajímaly, proč vypadám jinak než ony a dnes mě rozesmálo, jak si hrály s mými vlasy, obličejem a ptaly se mě, proč jsem tmavší než oni. V jejich nevinnosti jsem našel krásu, která mi ukázala, že se lidé nerodí jako rasisti, ale stávají se jimi. Děti se ke mně chovaly jako k někomu, koho znají už roky, podělily se se mnou o své deštníky, jídlo a snažily se mě začlenit do jejich kultury. A jak jsem seděl u ohně, opékajíc si špekáček, s kamarády, rodinami a lidmi, které jsem tady poznal, myslel jsem jen na to, jaké příležitosti se mi dostalo být nápomocen těmto báječným lidem. Nejlepší na tom všem je, že i po náročném dni jsem schopen hrát ping pong a pít Kofolu v mé oblíbené místní hospodě. Na zdraví!

Stephen (USA)

Předchozí den   Další den